Svoboda k zákoníku práce: Zaměstnanci vs. zaměstnavatelé

27.3.2023
Svoboda k zákoníku práce: Zaměstnanci vs. zaměstnavatelé

Sněmovna bude brzy projednávat novelu zákoníku práce, která je v aktuálním znění názorným příkladem toho, jak si s dobrým úmyslem naběhnout na vidle.

Sněmovna bude brzy projednávat novelu zákoníku práce, která je v aktuálním znění názorným příkladem toho, jak si s dobrým úmyslem naběhnout na vidle.

Česká republika totiž měla do konce loňského srpna (ano, už teď máme zpoždění) zavést do svého právního řádu dvě evropské směrnice týkající se pracovního práva. Bylo na nás, jakou cestou se vydáme.

Výsledek? Ministerstvo do předkládané novely přidalo i další novinky, z nichž některé jsou v pořádku, jiné však podle mého názoru rozhodně ne. A když se někdo ozve s tím, že to není úplně dobře, pokouší se u toho schovat za „diktát Bruselu“. Klíčové totiž je, že obě směrnice musíme do českého řádu povinně zavést s ohledem na naše místní podmínky – konkrétně jde o skutečnost, že u nás existují tzv. dohody (DPP, DPČ), které v západních zemích nejsou.

Zásadní a pro mne nepřijatelnými novinkami tak mají být dovolené i pro DPP a písemné rozvrhování pracovní doby, místa a času výkonu dohod předem. Chápu, že jakmile většina lidí slyší slovo „dovolená“, mají potřebu tíhnout k tomu, že to bude dobře, ale věřte mi, že ti poslední, komu to ve finále prospěje, budou právě dohodáři.

Jako „dohodář“, a to zaměstnanec i zaměstnavatel vím, že chystané úpravy zhorší flexibilitu pracovního trhu a zbytečně zvýší byrokracii. Budou to jen papíry pro papíry a pro uspokojení kontrol z inspektorátu práce. Řešit stejnou byrokracii, kterou máte u běžných pracovních poměrů, opravdu smysl nedává. Na DPP totiž můžete už dnes odpracovat maximálně 300 hodin za rok.

Evropské směrnice chtějí v dobrém úmyslu posílit práva a ochranu zaměstnanců a dohodářů. To je legitimní levicový postoj, ale pokud něco, co má být z povahy jednoduché a pružné zasypete byrokracií, dojde k tomu, že dohodáři přejdou do „švarcsystému“, budou odíráni jako agenturní pracovníci nebo si založí IČO a budou fakturovat. K zamýšleným sociálním jistotám tak nedojde.

Další věcí je problematická evidence pracovní doby třeba u uměleckých profesí. Představte si herce, který se doma učí filmovou roli. Ten je sice často v pracovním poměru, někdy má smlouvu o dílo nebo fakturuje. Je ale přece úplně jedno, jestli se ji naučí za pět hodin nebo za deset – podstatné je, že roli kvalitně odehraje. Nutit je to ještě vykazovat, je byrokratický nesmysl. Prosím, pojďme lidem věřit!

Ve sněmovně pracuji na tom, aby byrokracie ubývalo. Proto nemohu podpořit stávající znění novely Zákoníku práce a udělám maximum, abychom vyjednali kompromisní úpravy, případně podám pozměňující návrh a budu žádat o jeho podporu.

I když s tím, jak teď novela vypadá, nesouhlasím, je potřeba poděkovat úředníkům na ministerstvu i ministrovi Marianu Jurečkovi. Vypořádali desítky zásadních připomínek a znění novely podstatně zlepšili. Z mého pohledu je ale jednoduše potřeba do toho „šlápnout“ o kus víc. Tak si držme palce, jde o hodně.

Pavel Svoboda