Pavel Svoboda, lídr kandidátky SPOLU v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, byl zatím znám spíš v uměleckých kruzích. I když jako varhaník koncertoval po celém světě, těžištěm jeho práce byl vždy kulturní život ve východních Čechách. Byl uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Dobrušce či dramaturgem Kruhu přátel hudby Opočenská beseda. Svoboda je umělec akademik. Studoval na univerzitě v Berlíně a v roce 2017 získal magisterský titul na HAMU v Praze, kde také dokončil doktorské studium a působil jako vedoucí oddělení. Kultuře slouží i jako manažer: V roce 2019 zvítězil v konkurzu na ředitele Komorní filharmonie Pardubice.
Jeho zájmy rozhodně nekončí ve sféře umění: „Jako ředitel městské příspěvkové organizace vím z první ruky, jak složitě a neefektivně funguje byrokracie spojená s fungováním státní správy i samosprávy. To, co se děje v kultuře, odráží problémy ve fungování celého státu. Nabídku stát se lídrem kandidátky Spolu v našem kraji jsem přijal právě kvůli tomu, že mám motivaci i konkrétní představu, jak věci změnit k lepšímu,“ říká Pavel Svoboda.
Jste úspěšný výkonný umělec i manažer, politický nestraník. Jak jste se stal lídrem kandidátky Spolu v Pardubickém kraji?
Zkrátka jsem po delším váhání přijal nabídku. Přišla nečekaně, ale o to víc si vážím té důvěry. Nemusel jsem absolvovat roky stranické práce, přesto dostávám možnost prosadit či ovlivnit zásadní věci v nelehké době, toho si vážím a chci šanci využít.
Vaší doménou je kultura. Vzhledem k vaší kariéře máte možnost mezinárodního srovnání. Můžou být Češi hrdí na svůj systém fungování kultury od základních uměleckých škol až po profesionální tělesa, jako je Pardubická filharmonie?
Jistě! Naši síť ZUŠek obdivuje celý svět. Někdo může namítnout, že je to přežitek z dob socialismu. Ale přitom to kultivuje nemalou část mladé generace. Jinak bychom v daleko větší míře řešili závislosti na drogách, počítačích apod. V tomto má sport, zájmové aktivity a umělecké vzdělávání značné zásluhy. Stejně tak síť divadel a orchestrů je u nás luxusní. Určitě je na místě debata nad úrovní, ale pozitiva převažují. Kultura a kreativita lidí totiž v důsledku podporuje ekonomiku. Mám na mysli nějaké „povznesení“ konzumentů kultury, jejich nápady a pracovní výkony.
Co je naopak problém ve fungování české kultury? Co bychom měli zlepšit?
Zlepšit by se měla například dlouhodobá jistota financování pro instituce, které plánují na roky dopředu. To není snadné, souvisí to se strukturou státní správy, legislativou, dotačními tituly a právními formami. Potom propagace v zahraničí, tedy to, co se podařilo Polsku s Chopinem, Lipsku s Bachem, Bonnu s Beethovenem, Salzburgu s festivalem atd. Přitom Mozart měl Prahu daleko nejraději! Nejen Smetanova Litomyšl a Dvořákova Praha se mohou stát nosiči zahraniční publicity a hodnotného rozvoje naší země.
Varhaníka jsem si před setkáním s vámi představil jako tichého introverta milujícího hudbu, který se realizuje interpretací děl Johann Sebastian Bacha na kostelních kůrech. Vy jste ale aktivní organizátor i manažer. Kde se ve vás ta chuť organizovat kulturu a dělat projekty pro širokou veřejnost vzala?
Ale já jsem milovník ticha a Bachovy hudby, občas jsem i introvert. To by vám řekla lépe moje žena (smích). Organizační a kreativní činnosti jsem možná zdědil po mém dědovi, který na vesnici pořádal divadla, vedl zahrádkáře apod. Nevím, zkrátka mě to baví. Památky potřebují žít, není mi to jedno a klasická hudba se nabízí.
Vím, že nejste pardubický rodák. Odkud pocházíte a jak to, že jste nakonec zapustil kořeny v Pardubicích?
Narodil jsem se v Opočně, vyrůstal v Dobrušce a na malé vesnici za Dobruškou. Od patnácti let jsem ale studoval v Pardubicích a krom nějakých cest a studií v Praze a v zahraničí jsem tady už zůstal. Mám to u nás moc rád.
V roli politika si nevystačíte jen s kulturou, ale musíte mít přehled o celé řadě krajských i celostátních témat. Není to pro vás určitý problém?
Není. Podle mě je to o schopnosti se učit a ochotě naučit se orientovat v různých oborech, což dělám rád. Podstatné je, že když něco nevím, zeptám se příslušných odborníků. Nikdo se nespecializuje na všechno. Za svůj život jsem vystřídal už řadu různých míst, řadu let jsem působil také jako OSVČ, takže vím, co obnáší „volná noha“ a vážím si všech šikovných a schopných lidí, kteří nečekají, až se o ně někdo postará. To jsou věci, o kterých si myslím, že je budu umět využít i na celostátní úrovni k prosazení změn, které máme v programu.
Pokud se dostanete do sněmovny, na co byste se chtěl zaměřit? Chcete se specializovat čistě na kulturu nebo chcete mít přesah i do jiných oblastí?
Budu chtít zamezit té byrokratické smršti, která se na nás valí čím dál víc. Nejvíce zkušeností mám ze školství a kultury, principy fungování jsou ale velmi podobné i v jiných oborech. Dobře fungující systémy není nutné bourat. Ale řada věcí funguje duplicitně, toho bych se rád zbavil. Dám příklad. Ministerstvo kultury teď chce založit nová oddělení a zaměstnat úředníky na sběr dat o kultuře a kreativitě. Jim ta data opravdu chybí. Ale jaksi zapomněli, že již za desítky milionů zřizují příspěvkové organizace IDU a NIPOS, mimo jiné i kvůli statistikám. Na různých úrovních v různých oborech dochází k podobným manažerským kiksům, které si na dluh nemůžeme dovolit.
Kritici koalice SPOLU říkají, že se jedná o slepenec tří programově nesourodých stran. Jak funguje spolupráce a komunikace ODS, TOP 09 a KDU ČSL v Pardubickém kraji? Jak se společně připravujete na volby?
Připravujeme se velmi intenzivně! Musím bez jakékoli nadsázky smeknout a poděkovat kolegům za nasazení a spolupráci. Ta chemie mezi námi zkrátka funguje a dává mi to smysl. Jsem přesvědčen, že jsme kompetentní a ta nejlepší volba. Věřím, že voliči pochopí, že politika není jen o síle prosadit to své, ale i o ochotě se domluvit – a právě tu schopnost domluvy nabízíme. To, jak dobře nám to funguje s kolegy z kandidátky, to dokazuje.
Programové rozdíly mezi třemi stranami koalice SPOLU jsou například v otázce rodiny, kde KDU na rozdíl od TOP 09 není příznivcem manželství pro všechny, nebo přijetí eura, které TOP 09 dlouhodobě podporuje, zatímco ODS hájí spíše samostatnou českou měnu. Není to tak, že se programy všech tří stran částečně vylučují?
Máme vynikající program, kde se podařilo mnoho kompromisů. V koaličních stranách je mnoho lidí s různými názory, což je skvělé, stejně jako to, co jsem už zmiňoval, tedy jejich ochota se o věcech bavit a hledat kompromisy. Zmiňované euro není na pořadu dne – neplníme maastrichtská kritéria, ani nejsme na konkurenceschopných platech vůči Německu atd.
Manželství pro všechny je zase tématem, ke kterému vztah neurčuje ani tak stranická příslušnost jako spíš osobní víra a přesvědčení. Všichni se podobným tématům budeme poctivě věnovat, ale zároveň si myslíme, že máme momentálně daleko větší problémy, jako je obsluha státního dluhu. My jsme připraveni je řešit s ohledem na dlouhodobý horizont. Nikoli na jedno volební období.
Vzhledem k tomu, že minimálně dvě třetiny koalice SPOLU, ODS a TOP 09, lze označit jako pravici, část voličů od vás očekává kvalitní ekonomický program, který bude reagovat na krizi veřejných financí či dlouhodobou neudržitelnost důchodového systému. Program koalice Spolu je (a jiné partaje nejsou výjimkou) hodně obecný. Kdy představíte třeba detailní plán, jak dát do pořádku veřejné finance? A jaké recepty v něm budou?
Nesouhlasím, náš program jasně říká: budeme rozpočtově odpovědní, zeštíhlíme stát o 13 % úředníků, podpoříme flexibilitu a zkrácené úvazky, zrušíme zdvojené a zbytečné kontroly, umožníme podnikům účtování v eurech (budou-li chtít), zkrátíme dobu pro odpisy, zavedeme jednotné inkasní místo. To není málo.
Můžete absolutně vyloučit koalici s hnutím ANO, i kdyby členem vlády nebyl Andrej Babiš?
Deklarovali to již všichni tři předsedové našich koaličních stran, tedy tato otázka zdá se mi býti zbytečná. Osobně bych dodal, že ANO bez Andreje Babiše je nesmysl a všichni víme, že je to hnutí jednoho muže, který ho financuje, a tedy v něm i dominuje. Tak na co bychom si to hráli?
Pojďme do Pardubic. Bez diskuse se jedná o velmi oblíbené místo pro život a většina místních je na své město hrdá. Co pokládáte za hlavní problémy Pardubic a jak je řešit?
Jednoznačně doprava. Konečně se blíží stavba severovýchodní části okruhu, ale je potřeba lépe plánovat a infrastrukturu řešit ruku v ruce s developery. Dnes se postupuje reaktivně, musíme myslet dopředu. Co se stane, když dáte firmě povolení provozovat stovky koloběžek? No budou na chodnících. Co se stane s křižovatkou, když u ní postavíte tisíc bytů? No ucpe se. Copak to nikdo netušil dopředu? Až když se tam nastěhují lidé a doprava kolabuje, teprve se řeší semafory a rozšíření silnice. To je tragédie. Podobně je to s logistickými a obchodními centry. Přesto sám jsem dokladem toho, že Pardubický kraj je dobré místo pro život, mám to tady rád a udělám maximum, abychom to tu měli lepší.
Ani Pardubicím se nevyhýbá problém s prudkým růstem cen bydlení. Jak vlastně bydlíte vy a vaše rodina?
Zatím jsme v bytě na sídlišti Dukla, je to příjemné a děti tam mají skvělé dopravní hřiště. Opravujeme ale domek, kam se také těšíme. S nárůstem cen bydlení vůbec nezávidím následující generaci lidí, kteří teď vychází ze škol, dostanou nějaký nástupní plat a za přiměřené ceny neseženou nic. Třeba ani nedosáhnou na hypotéku.
Vidíte nějakou cestu, jak problém růstu cen bydlení v Pardubicích i na celostátní úrovni řešit?
Intenzivně sleduji vývoj nejen u nás ale i v zahraničí. Třeba soudní zásah do městských regulací trhu s bydlením v Berlíně se dal očekávat. Ovšem já ty lidi dokážu pochopit, mám tam řadu známých. Vůbec si neumím představit, kde bych jako průměrný obyvatel Berlína bydlel. U nás to ještě není tak extrémní, ale řítíme se tam. Musíme se z takových příkladů poučit. Uvidíme, zda skutečně vejde v platnost nový stavební zákon. Potom je nutno nastavit vyhlášky, případně zrychlit a zjednodušit stavební řízení. Rozhodně jsem pro snížení zdanění výstavby i rekonstrukcí bydlení z 15 % na 10 % DPH, jak uvádíme v programu. To se mělo stát dávno.
Koloritem Pardubic jsou dlouhé kolony v několika úzkých dopravních hrdlech. Na druhou stranu mají Pardubáci výhodu snadného dojíždění do Prahy vlakem. Jak zlepšit dopravní situaci ve městě i v jeho okolí?
Částečně pomůžou již zmíněné části obchvatu. Ale než se postaví, vyrostou v přilehlých oblastech tisíce nových bytů a budeme ve stejné situaci. Musí se tedy počítat s dostatečnou kapacitou silnic řekněme na 15 až 20 let dopředu. Přece ty mosty nebudeme za pár let bourat a stavět znovu na více pruhů. Mimochodem, to je fatální selhání u rekonstrukce D1, její budoucí rozšiřování na tři pruhy nás bude zase bolet. Navíc lze předpokládat, že v důsledku se značná část tranzitní dopravy Ostrava–Olomouc–Praha přesune z D1 k nám na D35, a ta bude brzy také plná. Jinak polohou a vlakovým spojením jsou Pardubice jedinečné a mají obrovský potenciál dalšího rozvoje.
Vraťme se ke kultuře. Ministerstvo kultury pod vedením Lubomíra Zaorálka pracuje na celostátní kulturní koncepci a příslušný dokument už obíhá mezi ministerstvy. Co současnému návrhu říkáte?
Jedná se v první řadě o strategický dokument Státní kulturní politika 2021-2025. Už půl roku měl platit, bohužel vláda ho dosud neprojednala ani neschválila. Výmluvy na Covid neberu. Beztak je text navržen způsobem, který je až na výjimky nepřijatelně obecný a plný hezkých slov bez konkrétně stanovených cílů a termínů. Zkrátka chybí co, jak a kdy udělat.
Na druhou stranu jste ocenil práci ministra kultury Zaorálka, který dokázal z ministryně financí vymámit potřebné financování na rok 2022 a dokonce jste zveřejnil pochvalný tweet. Co vám na to řekli straničtí kolegové? Stojíte si za tím, že si ministr kultury pochvalu zasloužil?
K práci Ministerstva kultury jsem v mnoha ohledech kritický, dotační žádosti se stále odevzdávají dvojitě na papírech i elektronicky, Státní fond kultury je podfinancovaný a tak podobně. Trvám však na tom, že ministr Zaorálek kulturu zastupoval poměrně slušně a pandemické kompenzace byly sice složité, ale v drtivé většině důstojné co do výše. Na kultuře se daleko více negativně podepsaly jiné rezorty než zrovna Ministerstvo kultury. Teď je hlavní, aby už nikoho nenapadlo zavírat celou ekonomiku ani kulturu. Chápu oponentní úlohu opozice, kritický pohled je naprosto nezbytný. Ovšem nemám problém uznat komukoli dobře odvedenou práci.
Řídíte městskou filharmonii, což je příspěvková organizace zaměstnávající desítky lidí s ročním rozpočtem v desítkách miliónů. To vás vede i ke kritice fungování státní i místní byrokracie. Co je vlastně na fungování státu z vašeho pohledu špatně? A jak to napravit?
Musím předeslat, že Statutární město Pardubice je dobrý zřizovatel a spolupráce s úředníky i politickou reprezentací města je opravdu na vysoké úrovni. Nepružnost vidím například v centrálně nastavených procesech. Forma a způsob rozdělování ministerských dotací, třeba spolupráce praxe, školství, vědy a výzkumu probíhá nahodile jen díky jednotlivým nadšencům. Nesmyslné výkazy a tabulky plné dat, která stát již dávno má, jen o nich neví a my to vyplňujeme pořád dokola. To je umělá zaměstnanost. Problematické jsou i platové tabulky, které z mého pohledu stále diskriminují mladé lidi bez možnosti praxe.
Jednou z vašich mnoha aktivit je spolek na záchranu či rekonstrukci kostelních varhan v menších městech a obcích PROVARHANY. Budete se mu věnovat i v případě, že se dostanete v barvách koalice Spolu do sněmovny?
Ve spolku PROVARHANY už dávno nejsem předsedou, neboť jako ředitel příspěvkové organizace nemohu být současně statutárem jiné organizace. Kostelíky po Orlických horách a tamější historické varhany, které dostaly zabrat nejen krádežemi, červotočem a neodbornými zásahy, jsou ale dál moje srdcovka. Rozjeli jsme sbírky, benefiční koncerty a podařilo se zachránit a opravit řadu cenných nástrojů. Mám radost, že v tom kolegové pokračují.
